NAHRÁVKY PRO MEDITAČNÍ PRAXI

19.05.2021

JAK NÁM MŮŽE MEDITACE POMOCI PŘI ZVLÁDÁNÍ STRESU A ÚZKOSTI

Cítíte často vnitřní napětí či únavu? Přemýšlíte, co vše musíte daný den stihnout, vracíte se v duchu k určitým setkáním a rozhovorům, obáváte se, zda jste něco špatně neřekli, strachujete se, jak dopadnou pracovní či jiné povinnosti? Možná jste v poslední době více podráždění, reagujete pláčem, křikem nebo jste naopak stále více apatičtí, jakoby duchem nepřítomní..

Pak je ten správní čas se na chvíli zastavit, nadechnout a věnovat pár okamžiků samy sobě. 

V dnešním článku se společně pozastavíme u různých druhů meditace, které samy můžeme vyzkoušet. SOUČÁSTÍ ČLÁNKU JSOU NAHRÁVKY PRO PRAKTICKÝ NÁCVIK. Budeme se věnovat péči o naši mysl a cestám, vedoucím k většímu klidu, vyrovnanosti a vnitřní pohodě..

Pokud chcete, můžete si uvařit dobrou kávu nebo čaj, pohodlně se posadit a pustit se do čtení..

STRES

V dnešní hektické době býváme pod tlakem. Hromadíme v sobě stres, stále něco děláme, stále přemýšlíme, aniž bychom se pozastavili a nabrali potřebné síly.

Stres sám o sobě není nepřítelem, naopak, pomáhá nám vydat ze sebe potřebnou energii, abychom se mohli rozvíjet, zvládat určité životní výzvy a být kreativní. Potíže nastávají ve chvíli, kdy je stres nadměrný nebo trvá příliš dlouho bez uvolnění energie, která se při stresových reakcích vytváří.

Stres se v nás může hromadit vlivem každodenních povinností, pocitu, že jen odškrtáváme pomyslný seznam úkolů, abychom šli večer spát a ráno začali nanovo. Často zapínáme vnitřního autopilota, aniž bychom byli doopravdy přítomní.

Stresovat nás může plno obstarávání a časový pres, stejně jako nedostatek vnitřní motivace a pocity nudy, vedoucí k frustraci a napětí. Takové pocity nudy, až prázdnoty jsou důležitými signály, u kterých je prospěšné setrvat. Co nám tento pocit odosobnění, úzkosti, smutku či napětí chce říci? Bývá zprávou o tom, že nejdeme sobě vlastní cestou. Často, aniž si to uvědomujeme, žijeme své životy pro radost našich rodičů či jiných důležitých postav. Neseme jejich přání a očekávání, plníme je a přicházíme tak o naše vlastní možnosti, které nás mohou naplnit vnitřním smyslem a radostí.

ZÁKLADNÍ PRINCIPY MEDITACE

V meditaci se setkáváme se sebou samým. Učíme se zklidňovat naši mysl, měnit vztah k myšlenkám, dívat se na vše z větší perspektivy. Meditace je prohlubování soustředění, všímavosti a uvědomění, je dosahováním vhledu do podstaty.

Pravidelnou meditací se učíme rozpoznat, kdy jsme zachyceni v našich myšlenkách, učíme se stále déle pobývat ve stavu klidu a uvolnění. Velmi dobrým pomocníkem je určitá kotva, ke které se při zatoulání naší mysli můžeme navracet. Takovou kotvou může být náš dech, určitá představa nebo objekt pozorování, například plamen svíčky. Soustředíme se na svou kotvu a s laskavostí se k ní navracíme pokaždé, když si všimneme, že se naše mysl zatoulala.

Během meditace své myšlenky nevytváříme ani nepotlačujeme, pouze je sledujeme. Bez posuzování a hodnocení. Aniž bychom se je snažili zachytit nebo dále rozvíjet. Jako bychom sledovali mraky na obloze, projíždějící auta na silnici nebo vlnky na hladině. Přicházejí a zase odcházejí. Neběháme za nimi, nesnažíme se je zastavit nebo chytit, jen je pozorujeme. Nic víc, nic míň. Mysl se toulá, to je její přirozenost. Pokud si toho všimneme, můžeme si pojmenovat čeho se myšlenka týká (např. vzpomínka, plán na zítřek..) a s laskavostí se vrátit k předmětu naší pozornosti, například k dechu. Můžeme se pochválit, že jsme si všimli naší zatoulané mysli a navrátit se zpátky k dechu. Někdy máme opačnou tendenci, říkat si : ,,to je hrozné, mysl se mi pořád toulá, nejde mi to.."

V meditaci však jde o neusilování. Je normální, že se mysl toulá, a právě meditací ji trénujeme, učíme se všímat, kdy se tak děje, abychom se pak naučili vracet samy k sobě, ke svému nitru a nenechali se naší zahlcenou myslí zatahovat do dalších a dalších úvah, které nám berou plno energie. Samozřejmě to neznamená, že jsou myšlenky naším nepřítelem. Pokud potřebujeme něco vytvořit, pochopit nebo naplánovat, jsou naopak těmi nejlepšími přáteli. Stres a napětí však vyvěrá z myšlenek a obav, které nám nedají pokoj a neustále se vracejí. Energii nám bere tak zvaná ruminace, kdy v duchu stále "přežvykujeme" různá témata, vnitřně se ujišťujeme, ale ujištění ani uvolnění nepřichází.

Při meditaci postupně upouštíme z různých těžkostí a dostáváme se dále. Myšlenky a názory ustupují do pozadí a my začínáme vnímat a uvědomovat si v jasnějším světle. Meditujeme proto, abychom se zastavili u sebe samých, potkali se se svou podstatou a naučili se zvětšovat nezatížený prostor v naší mysli..

Dnešní člověk je více ztotožněn se svou myslí, zapomínáme na bytí, na podstatu, na pozadí všech pozadí, které samo není vidět, nicméně, díky kterému vše vyvstává. Meditace je velmi dobrou cestou jak pro setkání s touto podstatou, tak pro vytváření místa klidu v naší mysli. Již během osmi týdnů meditování se navíc příznivě mění i samotná struktura našeho mozku.

Během procesu meditace se mohou vynořovat nepříjemné myšlenky a uvolňovat potlačené emoce. Není důvod se obávat, jedná se o proces očišťování, který meditace přináší. Se svými myšlenkami a pocity pak setrváme, přijímáme je, nekriticky pozorujeme, jsme s nimi..

Pokud se vyplaví určité myšlenky a pocity, kterým nerozumíme, vrací se nám a chceme jim hlouběji porozumět, lze vstoupit do procesu psychoterapie. Během rozhovorů v psychoterapii se dostáváme do rozhovoru se sebou samým. Otevíráme se otázkám, které v nás vyvstávají. Terapie je cestou, během které dochází k odkrytí určitých emocí a myšlenek. Nebývá to vždy cesta snadná. Na určitou dobu se dokonce cítíme hůř, jakoby rozebráni. Často vyvstává otázka: " proč na terapii vůbec docházím, když se takto cítím?" Abychom se dostali k sobě samým a vstoupili do bytostného rozhovoru, potřebujeme jistou míro odvahy, společně s terapeutem sestupujeme do našeho nitra, abychom se po čase usebrali, osvobodili a našli sobě vlastní životní cestu. Příjemná setkávání a uvědomění se mohu střídat s pocity smutku či zlosti - po celou dobu však zůstáváme v bezpečném a laskavém terapeutickém vztahu, v rozhovoru, otevíráme se sami sobě a okolí, abychom byli věrni sami sobě, ve vztahu s druhými.. Psychoterapie nám pomáhá zvládnout krize, úzkosti a smutky. Nabízí doprovod při překonání traumat a životních zranění, nabízí podporu a vedení při pocitech prázdnoty a hledání životního smyslu. Psychoterapie je rozhovorem, péčí o naši duši. Během terapie se vypořádáváme s aktuálními starostmi a zároveň se učíme zaujímat ke svému životu nová stanoviska, pracovat s nejistotou a otevírat se pro mnohdy skryté možnosti.

Doporučení, se kterým lze začít již dnes, je všímat si drobných životních okamžiků, při kterých cítíme vnitřní radost. Může to být úsměv milého člověka, pohlazení domácího mazlíčka, vůně trávy po dešti.. Během procházek přírodou, se zkoušejme otevřít a pouze vnímat, zastavit se pod stromem, poslouchat jeho šumění a vítr, který k nám přichází. O nic se nesnažíme, nikam nesměřujeme, jen se necháváme oslovit. Mnohdy pak zažíváme záblesky nesmírného klidu a přijetí. Můžeme si takových okamžiků v životě více všímat, vědomě se takto pozastavovat, uvědomovat si chvíle, ve kterých pociťujeme vnitřní pokoj a dobro.

PRAKTICKÝ NÁCVIK

Pojďme se nyní seznámit s několika základními otázkami, týkajícími se samotné meditační praxe.

Jak často meditovat?

Nejlépe každý den. Ze začátku stačí 5 až 10 minut, později lze dobu meditace zvyšovat. Podstatné je pravidelné opakování.

Jaká poloha je nejvhodnější?

Během meditace je důležitá rovná páteř. Není podstatné, zda sedíte nebo ležíte. V leže je však větší pravděpodobnost, že usnete. Pravda, odpočinete si, ale během meditace dobré zůstat bdělí, abychom naši mysl trénovali pro otevřenost a uvědomění. Pokud tedy v poloze na zádech usínáte, sedněte si na zem na polštář nebo na židli. Oči můžete mít přivřené nebo zavřené.

Jak pracovat s dechem?

Před samotnou meditací se můžete několikrát nadechnout nosem a vydechnout ústy nebo provést krátkou relaxaci. Během meditace se dech nesnažíme ovlivnit. Necháme ho volně plynout, dýcháme nosem. Sledujeme, jak vzduch prochází nosními dírkami, vnímáme, jak se vnitřní stěna břicha zvedá a zase klesá. Jsme přítomní, bdělí, pozorujeme..

Dýchat znamená žít. Prána znamená dech, duch, životní energie...

Jak ukončit meditaci?

Meditaci není vhodné ukončovat náhle. Vhodné je jemně zahýbat prsty na nohou nebo na rukou, uvědomit si kontakt těla s podložkou, zůstat ještě chvíli v klidu, pozorovat účinky meditace..

Závěrem si konkrétně přiblížíme několik meditačních technik. Samy si je můžete vyzkoušet a vybrat si tu, která vás nejvíce osloví. Pro uvolnění a zklidnění naší mysli je důležitá pravidelnost. Postačí pár minut za den. Pár minut, které do zbývajícího času vnesou více rovnováhy a uvědomění. Postupně si sami budeme více všímat a vnášet uvědomění do každodenních činností. Pravidelnou meditační praxí prohlubujeme naši všímavost a soustředění, zklidňujeme roztěkanou mysl a obohacujeme náš život větším klidem a vyrovnaností.

Přeji příjemnou meditaci..

Namasté..

Kateřina Krátká 

https://youtu.be/4RLLBcmNgvs


DECHOVÁ MEDITACE PRO ZKLIDNĚNÍ MYSLI: 

Pro přehrání meditace na youtube prosím použijte následující ODKAZ: 

https://youtu.be/4RLLBcmNgvs 

Připravujeme:

MEDITACE ČTYŘ ŽIVLŮ

MEDITACE PRO UVĚDOMOVÁNÍ PODSTATY

MEDITACE PRO OBNOVU ENERGIE